Piercing
Pierce v angličtině znamená probodnout, prorazit, provrtat. Piercing je označení pro zdobení těla, kdy je propíchnuta okrajová část těla a následně vložen šperk z materiálu, který tělo přijme a zahojí se okolo něj. Nejčastěji chirurgická ocel nebo titan.
K propichování používáme jednorázové infuzní kanyly, které mají okolo jehly slabou bužírku, která je vhodná pro protažení šperku ránou po jehle.
Piercing je původně rituální zdobení těla různými předměty a ozdobami. V dnešní době se samozřejmě stal modní záležitostí, takže už od útlého dětství na sebe věšíme náušnice, nejprve do ucha, později do pupíků, nosů, rtů atd.
Materiály pro piercing
Při propichování a následném zavedení šperku do tkání dochází k narušování integrity kůže. Buďte proto opatrní při výběru materiálu. Kvalita materiálu je nezbytnou součástí bezproblémového zhojení piercingu.
Titan je extrémně lehký. Jeho typickou vlastností je totální odolnost vůči vodě, proto se jeví jako nejbezpečnější pro lidské tělo ze všech užívaných materiálů.
Obecně se rozdělují používané materiály na:
- kovy
- nekovy
- organické látky
Kovy
Z kovů je nejznámější a nejpoužívanější chirurgická ocel. Standardům ale vyhovují pouze dva typy, tzv. 316 L (low carbonated – s nízkým obsahem uhlíku) a 316 LVM (low carbonated vacuum melted – s nízkým obsahem uhlíku a tavená ve vakuu). Přestože tento typ oceli obsahuje maximálně 0,05 % niklu, nepoužívejte ji, pokud máte na nikl alergii.
Titan je extrémně lehký. Jeho typickou vlastností je totální odolnost vůči vodě, proto se jeví jako nejbezpečnější pro lidské tělo ze všech užívaných materiálů.
Zlato jako materiál pro piercing by mělo být nejlépe 18 karátové, pouze 24 karátové zlato totiž obsahuje 100 % tohoto kovu, ostatní typy obsahují více či méně slitin, které mohou vyvolávat alergické reakce. Vhodné je také bílé zlato v kombinaci s palladiem.
Stříbro se nikdy nesmí používat do čerstvých a nezhojených piercingů. V oblastech, kde je vlhko (např. pupík, ústa) dochází k uvolňování kysličníků stříbra a kůže se tam může trvale zabarvit do černa. Stříbro se používá v kombinaci s chirurgickou ocelí.
Nekovy
Z nekovových materiálů se používají například akrylátové šperky a to hlavně k rozšiřování piercingů, protože jsou lehké. Nehodí se do čerstvých piercingů. Jsou křehké a mohou praskat. Navíc akryláty svítící ve tmě jsou považovány za karcinogenní. Tyto fosforeskující materiály nemohou být v kontaktu s organismem stále.
Nylon a teflon se používají ve formě vláken a to jestliže je jedinec alergický na kov nebo si žádá velmi ohebný piercing. Na konce tohoto vlákna lze našroubovat kuličky.
Organické materiály
Co se týče organických materiálů na výběr je bambus, slonovina, roh a paroh (musí se upravovat např. voskováním, protože zadržují vlhkost) nebo tvrdé dřevo.
Dřevo (např. mahagon) se používá jako zátka při rozšiřování piercingů v ušním lalůčku. Tento materiál absorbuje vlhkost a bakterie, takže je vhodný jen pro suché části těla a zhojené piercingy.
Péče o piercing
Péče o čerstvý piercing je individuální, každému vyhovuje něco jiného. Každý se hojíme jinak, nicméně dodržování pravidel hygieny a pokynů je nejdůležitější v prvních dnech po aplikaci:
- neslunit se
- nekoupat se ve veřejných bazénech
- nenamáhat břišní svaly (u pupíku)
- nepít alkohol a horké nápoje
- nekouřit (u jazyku)
- maximální opatrnost pro zatržení (u obočí a bradavky)
- nevyměňovat piercing dříve než po úplném zhojení
- občas kontrolovat dotažení nasazující části piercingu (kuličky nebo hrotu)
Piercing a bolest
Bolestivost je individuální, ale nejméně bolestivý je asi piercing uší, pupíku, nosu a obočí.
Samozřejmě, že pokud někdo nesnáší jehly a omdlévá i při braní krve, bude to snášet hůř a měl by to předem říct tomu, kdo mu piercing dělá.